Vše začalo během klubového rozhovoru. Padla tam otázka, zda by bylo možné k šití kalhot dodat "něco, co mě naučí si udělat sama střih..:}}" a protože jsem dost všetečná, odpověděla jsem: "O jaký střih ti jde, snad bych mohla poradit s konstrukcí. Kalhoty?"
Na všetečnou otázku se helicka nechala slyšet, že "...vytáhla jsem si pro takovéhle kalhoty jeden z Burdy, ale je menší, a mě to plete a zapomínám to zvětšit, tak bych si potřebovala sama, podle rozměru vyrobit střih.;}"
Ty takovéhle kalhoty byly dětské, kostkované.
... no slovo dalo slovo a pustila jsem se do práce.
JENŽE, každá práce má své JENŽE. Nebo háček, to už záleží na tom, jak to nazveme. A tady těch háčků bylo dost a dost. Kromě toho, že moc neumím kreslit, sepsat návod tak, aby se v něm orientoval i laik neznalý nejzákladnějších termínů a dodržet posloupnost úkonů.
Takže mi nezbylo, než si vyklidit na stole plochu, dojít koupit papír, vyhodil zlámané pravítko a jít koupit nové (radši sadu). Zlámat špičku tužky a zjistit, že není čím ořezat....
A ještě najít svůj starý sešit s konstrukcí střihů...
A konečně jsem mohla vztyčit první kótu na papír i na ploše v programu Malování v PC.
A pak už jsem jen kmitala od papírového střihu (v kuchyni) k poznámkám v sešitě (někde pohozeným v obýváku) a k počítači v pracovně ( věčně v úsporném režimu).
Po několika hodinách a asi 7 verzích, jsem konečně Heličce posílala první "zkušební" várku k realizaci střihu.
OBRÁZEK 1. LISTU
To už jsme se s Heličkou skamarádily a dost se divím, že se nám neblokla pošta, jak jsme si v následujících dnech přeposílaly postřehy, připomínky, doplněné nákresy a výpočtové tabulky. Dokonce jsem vyštrachala i stařičkou učebnici (rok vydání 1952), abych mohla návod upřesňovat...
Skoro celé vánoce jsem strávila domlouváním, kreslením a dopisováním a aby si Helička užila, poslala jsem jí aniužnevímkolikátýdotaz znějící: " celkově jsem se trochu zamotala v bodu 6 na obrázku 3. Je to ta pasová úprava a zaoblení kalhot. Šlo by to ještě trochu dovysvětlit?" odpověď opsanou pro jistotu přímo z učebnice: "Spojíme průsečík přední středové a sedové přímky s polovinou šíře sedového výkroje. Rozdělíme na polovinu část přední středové přímky od sedové k rozkrokové přímce (dostala jsem záchvat smíchu - fakt srozumitelné) a spojíme šíří sedového výkroje." (užila sis? já to četla 7 x stejně bez obrázku nic nepořídím) (takhle jsou psané všechny učebnice se střihama)"
Helička byla natolik pečlivá a pilná žákyňka, že se nejen naučila konstrukci střihu, ale i dokonce kahoty ušila. "S táákovýma sovama..."
Nebudu Vás však již dále mučit popisy a citacemi, neboť je mi nad Slunce jasné, že dlouhé články nikdo nečte, a bez okolků Vás Vážení čtenáři pozvu k seznámení s naším VELEDĺLEM.